Hned na úvod oba týmy předvedly to, co je zdobilo po celé utkání. Domácí se spoléhali na přímočaré akce s průnikovými přihrávkami a rychlost svých útočníků. Hosté z Halenkovic se do svých šancí prokombinovávali postupnými útoky, které často začínaly u aktivních křídelních hráčů. Obě mužstva si vytvořila několik nadějných situací, které skončily na obranách nebo zakončením mimo bránu. Na straně hostí se ke střelám dostal například Tomáš Režný nebo Oldřich Svozil. Utkání se posunulo až do 29. min., kdy téměř z brankové čáry (zkrácený rohový kop) rozehrával Ondra Kadlčák přímák (po faulu na Michala Huťku). Sám poškozený si na rozehrávku počkal na přední tyči a udělal dobře. Michalova hlavička se stala prvním gólovým zápisem utkání (0:1). V dalších minutách to vypadalo, že halenkovickým spadnul řemen. Na Tomáše Janoška v naší bráně se valil jeden útok za druhým. Ne každý sice končil tutovkou, ale pár nadějných příležitostí by se našlo. Asi nejnebezpečnější šanci na poslední chvíli likvidoval Michal Huťka, který za překonaným golmanem vykopával balon na roh a málem se při tom přerazil o tyčku brány. Ani toto varování hosty neprobralo. Ve 43. min. domácí rozjeli akci po levém křídle, následovala nahrávka pod sebe na malé vápno, kde čekal ledabyle bráněný hráč Lukova, který bez větších problémů srovnal na skóre (1:1). Typický gól do šatny... Jenže, na takovýto poločasový výsledek nejsou naši fotbalisti zvyklí. Na klasickou Czaplárovku domácí upravili stav ve 45. min. Pomohlo jim v tom nedorozumění mezi aut vhazujícím Tomášem Bořutou a aut přijímajícím Ondrou Kadlčákem. Mezi oba hráče vběhl útočník Lukova, balon si odebral, navedl si jej do malého vápna a střelou mezi nohy halenkovického brankaře otočil průběh zápasu (2:1). Domácí se radovali, ale netušili, že na sebe políčili legendární pastičku.

 

 

Druhý poločas začal v režii hostí. Ve 48. min. domácí faulovali aktivního a dobře hrajícího Víťu Janoška, opět vedle velkého vápna. K provedení přímého kopu se opět postavil Ondra Kadlčák. Jeho rozehrávka si našla Tomáše Bořutu, který z osy hřiště, zhruba z dvanácti metrů, balon napálil z první a trefil famózně (2:2). Autoři blikance z konce poločasu svůj „zločin“ napravili přenádherně a hlavně rychle. Hosty srovnání ještě více nabudilo, drželi víc míč a rychlé útočníky eliminovali včas. Skvěle fungovali hráči Halenkovic na obou křídlech. V 57. min. se k míči ve středu hřiště dostal Dan Kocián, udržel jej a přesně přihrál na Víta Janoška, ten akci po pravé straně zatáhl takřka k brankové čáře, na hranici velkého vápna, odkud odcentroval. Do balonu si na malém vápně naskočil Jiří Sudolský a víme, jak to v takovýchto situacích končívá - hlava a běžte slavit (2:3). Na tento průběžný stav už jsou naši hráči zvyklí a vědí, co s ním. Hra se přitvrdila, hodně ran schytal právě nahrávač na třetí gól, Víťa Janošek, ale to, že se nehrálo, hrálo do karet hostům. Asi nejvíce emocí jak na hřišti, tak v hledišti, vytrysklo na úplném konci zápasu, kdy útočící hráč dohrál kontaktem kopačky do hlavy na zemi ležícího Tomáše Janoška. Kontakt naštěstí nebyl fatální, domácí jen ztratili hromadu času. Po uklidnění situace pan rozhodčí odpískal konec utkání. Halenkovice měly za sebou asi nejvíc fyzicky náročný zápas podzimu.